Talking about the past

U minulých časů je v angličtině klíčové, zdali pouze zmiňujeme, že se něco událo, nebo měly události vliv na to, co se událo dál.

Pokud pouze zmiňujeme, že se něco událo, vystačíme si s minulým časem prostým (past simple), případně s minulým časem průběhovým (past continuous) pro dlouhotrvající činnosti.

Pokud činnost nebo stav v minulosti ovlivnili současnost, využijeme předpřítomný čas (present perfect). Tento čas využíváme i na popsání zkušeností, které máme. Můžeme u něho zase rozlišovat jednoduchou (simple) a průběhovou formu (continuous).

Pro případ, že potřebujeme zdůraznit, že určitý bod v minulosti předcházela nebo také ovlivnila jiná činnost nebo stav, sáhneme po předminulém čase (past perfect), který má taktéž svou jednoduchou (simple) a průběhovou (continuous) formu.

Kompletní obrázek se všemi časy naleznete zde.

Využití

Minulý čas prostý používáme pro děje, které se odehrály v jasně definované minulosti. Často jsou s ním spojovány časová určení yesterday, three weeks ago, last year, when I was young.

• We watched a film yesterday.

Minulý čas prostý také používáme, když mluvíme o stavech a jednorázových, ale i opakovaných událostech v minulosti.

Tvorba – základní principy

Tvar pravidelných sloves v minulém čase prostém tvoříme přidáním koncovky -ed k základnímu tvaru slovesa. U jednoslabičných sloves s jednou samohláskou následovanou souhláskou dochází ke zdvojení této koncové souhlásky.

• We played football two weeks ago.
• The bus stopped.

Tvorba – výjimky

Pokud však sloveso v infinitivu končí na -e, tuto hlásku nezdvojujeme, nýbrž přidáváme už jenom -d.

• He retired last week.
• We desired a chance.

Změny nastávají také pokud sloveso končí na -y, kterému předchází souhláska. V takovém případě se toto y změkčuje a až následně se přidává koncovka -ed.

• They buried him last Friday.
• He carried the bag for me.

Tvorba tvarů nepravidelných sloves nepodléhá lehce popsatelným pravidlům, jak je to v případě těch pravidelných. Jejich tvary se tedy musíme naučit.

Nepravidelnost nastává také u často používaných sloveso to be, to do a to have. Více k jejich tvarům naleznete zde.

Je důležité myslet i na to, že při tvorbě otázek a záporů není potřebné znát správný tvar nepravidelného slovesa, protože jejich funkci zastupuje pomocné sloveso did/have. Více zde.

Past simple

Otázku v minulém čase prostém tvoříme přidáním pomocného slovesa did (tedy minulého času do) na začátek věty. Pomocné sloveso na sebe opět převezme všechny gramatické funkce. Jelikož pomocné sloveso indikuje i minulý čas, plnovýznamové sloveso, které za ním následuje, bude už v přítomném čase. Tvar did se používá pro všechny osoby a čísla:

Výjimka opět nastává u slovesa to be, které při tvorbě otázek pomocné sloveso do nepotřebuje. Otázky se tedy tvoří přesunutím správného tvaru slovesa be na začátek věty. Např.:

Past continuous

Při minulém čase průběhovém tvoříme otázku jednoduše přesunutím tvaru pomocného slovesa to be na začátek věty:

Past simple

Zápor v minulém čase prostém tvoříme použitím pomocného slovesa did (tedy minulého času do). K němu přidáme částici not, která značí, že jde o zápor. Pomocné sloveso na sebe převezme všechny gramatické funkce. Jelikož pomocné sloveso indikuje i minulý čas, plnovýznamové sloveso, které za ním následuje, bude už v přítomném čase. Tvar did se používá pro všechny osoby a čísla:

• They did not go go to a party.
• She did not call you.

U záporu můžeme také často narazit na zkrácenou formu didn’t. Její použití je zcela běžné a je zaměnitelná s delšími formami (které jsou preferovány ve formální komunikaci).

Výjimka opět nastává u slovesa to be, které při tvorbě záporů pomocné sloveso do nepotřebuje. Jenom se přidá částice not za vhodnou formu slovesa to be:

• I was not too loud.
• You weren’t happy.

Past continuous

Při minulém čase průběhovém zápor tvoříme použitím negativní částice not, kterou umístíme za tvar slovesa to be:

• They were not eating.
• She was not leaving.

Opět je při záporech možné vytvořit zkrácenou formu záporu, tedy wasn’t a weren’t.

Minulý čas průběhový se používá, pokud se klade důraz na průběh či délku zmiňované činnosti. Tvoří se slovesem to be ve vhodném tvaru (tedy was/were) a příponou -ing.

• It was raining.
• You were driving.

Minulý čas průběhový se používá v následujících případech:

Je důležité myslet na to, že minulý čas průběhový nelze použít v případě stavových sloves (např. mean, know, need, love, hate) a u dějů a činností, které se v minulosti pravidelně nebo často opakovaly. Například:

• They played basketball every evening.
• It happened every time I are lunch.

Podrobnější přehled případů, ve kterých nelze použít minulý čas průběhový, ale i více příkladů jeho správného použití, naleznete zde.

Tvorba předpřítomného času

Tvar předpřítomného času prostého tvoříme vyčasováním pomocného slovesa have, které je následováno příčestím minulým významového slovesa (u pravidelných sloves přidáváme koncovku -ed k základnímu tvaru, tvary příčestí minulého nepravidelných sloves viz tvary past participle v kapitole Past simple tense).

• I have already finished my coffee.

Nepravidelné tvary příčestí minulého lze naleznout zde.

Informace o tvorbě otázek a záporů lze naleznout zde.

Použití předpřítomného času

Předpřítomný čas prostý používáme, když mluvíme o událostech, co se odehrály v minulosti, ale mají nějakou souvislost s přítomností.

Jedním případem použití předpřítomného času prostého je pro mluvení o zkušenostech, které jsme prožili do současné doby. Obvykle tyto zkušenosti nejsou specifikovány konktrétním časem, ale často s nimi používáme výrazy ever, never, before, in my life, so far, up until now.

• I have never been to London.

Dále předpřítomný čas prostý používáme pro mluvení o nedávné, i když dokončené události, která se odehrála v minulosti. Nedávná minulost je často je spojována s výrazy just a recently.

• What has just happened?

Předpřítomný čas prostý také používáme pro vyjádření minulé události, která má následky v přítomnosti.

• Tom has broken his arm. (Tom má ruku v sádře, ruka je stále zlomená).

Další použití předpřítomného času prostého je s předložkami for a since pro mluvení o událostech, které začaly v minulosti a trvají do současné doby.

• I have known him since 2015.

Předpřítomný čas také používáme s dalšími příslovci, např. yet, already, still.

Tvorba času

Předminulý čas se používá na vyjádření událostí, které se odehrály ještě před určitým bodem v minulosti. Tvoří se použitím pomocného slovesa had a minulým příčestím (v případě pravidelných sloves tvořeného přídáním koncovky -ed k základnímu tvaru slova, u nepravidelných třeba dohledat správný tvar). Např:

• write → had written
• sleep → had slept

Použití času

Většinou se ve větě nenachází samostatně, ale spolu s jiným minulým časem vyjadřujícím událost, která nastala mezi jinou, dřívější událostí a současností:

• Matt suddenly realised that he had left his laptop on the train.
• Only then I realised that I had made a mistake in my calculations.

Ve výše uvedených příkladech máme dva minulé časy, aby se rozlišilo, která událost se stala dříve. Matt si mohl vzpomenout, že si zapomněl laptop ve vlaku až poté, co se tak stalo. Stejně tak uvědomit si, že jsme udělali chybu, si můžeme až poté, co ji uděláme. V případě těchto vět se to dá logicky odvodit.

Pokud je věta méně jasná, pomůckou je přítomnost spojek jako before, until, after, které naznačují posloupnost událostí.

Rozdíl mezi minulým časem prostým a průběhovým spočívá v důrazu kladeném na průběh či délku činnosti.

Minulý čas prostý

Minulý čas prostý se používá pokud:

Minulý čas průběhový

Minulý čas průběhový se tedy používá v následujících případech:

Využití

Kontrast, který tyto dva časy tvoří, je důležitý, když mluvíme o dvou dějích, které nejsou zasazené stejně do minulosti. Například:

• What were you doing when the police arrived?

V minulosti probíhala určitá činnost nebo děj, na kterou se dotazuje daná otázka. Trvání tohto děje je zdůrazněno použitím minulého času průběhového. Tento děj byl přerušen jiným, který se odehrál okamžitě. Pro ten použijeme minulý čas prostý.

Pro porovnání:

• Marek was studying for his test while Camilla was listening to music.

I když jde o dva děje v minulosti, oba probíhaly ve stejnou dobu a navzájem se nepřerušily.

V následujícím případě jde taky o více činností v minulosti:

• He walked to the bar and sat next to her.

Jedná se však o sérii událostí, proto je použitý minulý čas prostý. Předtím, než si vedle ní sedl, musel nejdřív k baru přijít.

Zdůraznění času

Určit, zdali je zdůrazněný čas, tudíž musí být použit minulý čas průběhový, je jednoduché. Stačí ve větě hledat konkrétní informace o čase: yesterday, in the morning, last week atd. Obecně se tímto způsobem popisují děje, které musí mít ze své podstaty nějaké trvaní (nestanou se hned, jako např. kýchnutí, klopýtnutí, poslání zprávy, atd.).

Opakované děje

Může se zdát, že čas je zdůrazněn i v případě jako například:

They went to the cinema every Friday.

Nacházíme zde sice konkrétní časový údaj, ale v tomto případě (a jemu podobným) je důležitější slovíčko every. To zdůrazňuje, že jde o opakovaný děj a tudíž bude použit minulý čas prostý. Podobnou skutečnost indikují i slova jako always, koncovka -s na konci časového údaje (Fridays, evenings, atd.), often, regularly a podobné.

Otravné děje

Pro mnohé je problematické určit, kdy jde o otravný děj (použije se minulý čas průběhový), jelikož jde o subjektivní záležitost. V některých případech je dobré sledovat, zdali není činnost ve věté okomentována spojeními it’s annoying, I hate it, případně jinými negativními způsoby. Pokud se v textu nic podobné nenachází, třeba uvážit, jaké stavy a činnosti bývají nejčastěji otravné: ztrácení věcí, hlasitá mluva, opoždění, nesouhlas atd.

Past simple

Děje vyjádřené pomocí minulého času jsou již ukončené, často definované příslovečným určením referujícím k minulosti (yesterday, two days ago, last winter, atd.).

• Last year I broke my leg.
• The team finished second.

Present perfect

Děje vyjádřené předpřítomným časem dokončené nejsou (tedy stále probíhají, i když začaly v minulosti) nebo mají jinou spojitost s přítomností.

• We have redecorated the house.
• Tom has studied there since 2020.

V obouch příkladech předpřítomný čas určuje, že situace stále trvá.

Rozdíly v použití

Rozdíly v použití minulého a předpřítomného času lze vidět na následujících příkladech:

• Kelly painted the room red.
• Kelly has painted the room red.

V obou případech se děj odehrál v minulosti, ale použití předpřítomného času ve druhé větě naznačuje, že výsledek stále platí a pokoj je tedy červený. V prvním příkladu už mohl být přemalovaný.

• Ian watched five films.
• Ian has watched five films.

První příklad by jsme použili pokud už víme, že více filmů si nekoukne (protože například mluvíme o určitém časovém období v minulosti). Z druhého ale vyplývá, že by se daný počet filmů mohl ještě změnit.

Občas je těžké si bez kontextu uvědomit, který čas je ten správný. Pomocným ukazatelem mohou často být příslovce použitá ve větách, která specifikují, kdy se děj odehrál.

Předpřítomný čas prostý používáme, když mluvíme o událostech, které se odehrály v minulosti, ale mají nějakou souvislost s přítomností (pokud například mluvíme o tom zdali a kolikrát jsme něco udělali). Rozdíl mezi předpřítomným časem prostým a průběhovým spočívá primárně v tom, zdali je daná činnost dokončena nebo ne. Například:

• I have read the book she lent me. I liked it.
• I have been reading the book she lent me. I’ve got another 30 pages to read.

V první větě je použitý předpřítomný čas prostý, protože kniha už byla přečtena. Druhá věta v druhém příkladě naznačuje, že činnost není dokončena: zbývá ještě dočíst třicet stran. Použije se tedy předpřítomný čas průběhový.

Zdůraznění průběhu aktivity

Předpřítomný čas průběhový se také používá k zdůraznění průběhu aktivity. Proto je v následující větě průběhová forma navzdory tomu, že telefonáty už byly ukončeny:

• I have been trying to call you all morning!
• Your mother has been worrying**!*

Dočasné činnosti a stavy

Další případ, kdy se můžeme setkat s průběhovou formou předpřítomného času, je, pokud mluvíme o dočasných činnostech a stavech. Ku příkladu:

• I usually work in Brno but I have been working in Zlín for the last 3 weeks.
• I have been taking a detour to work while the construction continues.

Stavová slovesa

Naopak, v případě sloves vyjadřujících smyslové vnímání nebo emoce a mentální procesy se používá předpřítomný čas prostý. Ve své průběhové formě lze tato slovesa nalézt pouze v neformální angličtině:

• I have heard about this job from my girlfriend.
• They have loved your place.

Je důležité umět správně rozlišovat mezi minulým časem prostým a předminulým časem, protože se častokrát nacházejí ve větách společně a rozdíl mezi nimi naznačuje posloupnost událostí, které se odehrály v minulosti.

Tvorba

Minulý čas prostý se u pravidelných sloves tvoří přidáním koncovky -(e)d a předminulý čas použitím pomocného slovesa had s minulým příčestím. Tedy:

• work → worked × had worked
• sing → sang × had sung

Hluboká minulost

Pro pochopení rozdílu mezi těmito dvěma časy se podívejme na následující příklad:

• I couldn’t believe he had eaten my cake.
• I can’t believe he ate my cake.

První věta se celá odehrává v minulosti. Dort musel být nejdříve snězen a až pak na to mohl někdo reagovat. Předminulý čas dává najevo, že se děj odehrál v hluboké minulosti a minulý čas prostý pak jednoduše zmiňuje, že se něco stalo (že nemohl uvěřit, že mu snědli dort). Druhá věta se také odehrává v minulosti, ale jenom z části. Dort byl sice snězen v minulosti, ale přišlo se na to až teď.

Série událostí

Je důležité si ale uvědomit, že předminulý čas se používá pouze v případě, kdy děj, který se odehrál v hluboké minulosti, nějakým způsobem ovlivňuje následné události. Nepoužívá se tedy, pokud jde o sérii událostí, nebo o události probíhající ve stejnou dobu. Např.:

• Lucy played the piano when she was a child but she doesn’t now.
• He heard a loud cry and rushed out.

V prvním případě fakt, že Lucy hrála na klavír, nijak neovlivňuje její dětství a v druhém případě, i když člověk vyběhl až po tom, co slyšel křik, jde o jednoduchou sérii událostí. Použijeme tedy minulý čas prostý.

Slovesa to do, to have a to be mohou kromě významových zastávat i funkci pomocných sloves. Z tohoto důvodu pro ně v případě tvorby minulých časů platí jiná, avšak velmi jednoduchá pravidla.

To do

U slovesa dělat (to do) si musíme dávat pozor na rozlišení jeho použití. Může být totiž použito buď jako sloveso pomocné nebo významové. Pokud zastává funkci pomocného slovesa, tak se používá primárně při tvorbě otázek a záporů.

• Did you have time to tidy your room?
• I didn’t have time to tidy my room.

Pomocné sloveso na sebe přebírá všechny gramatické funkce, musí být tedy uvedeno ve správném tvaru (did). Významové sloveso, které za ním následuje, pak už zůstává v základním tvaru.

Pokud je to do použito jako významové sloveso, nesmíme při tvorbě otázek a záporů opomenout použití pomocného slovesa. Tedy:

• Did you do the exercises?
• I didn’t do the exercises.

To have

I když sloveso to have může zastávat funkci pomocného slovesa, v minulém čase prostém se s ním setkáváme jenom jako s významovým slovesem. Správný tvar slovesa to have v minulém čase prostém je had. Například:

• I had a dog.

Otázky a zápory se tvoří stejně jako u jiných významových sloves: použitím pomocného slovesa do. Například:

• Did you have a good time last week?
• We didn’t have a good time last week.

To be

Stejně jako v přítomném čase, tak i v případě minulého času má sloveso to be nepravidelné formy:

• I was
• You were
• He/she/it was
• We were
• You were
• They were

Je nutné si pamatovat, že při tvorbě otázek nepoužíváme pomocné sloveso do, ale tvoříme je přesunutím slovesa to be v příslušném tvaru (was/were) na začátek věty:

• Were you in Japan last year?
• Was she at work last week?

To stejné platí pro tvorbu záporů. Pomocné sloveso do se nepoužije a částice not následuje za formu slovesa to be: was not/were not. Zkrácené formy jsou wasn’t a weren’t.

• We weren't there when it happened.
• I was not at school yesterday.