Adjectives and adverbs

Komparativ je druhý stupeň přídavného jména, který se používá pro porovnávání.

Postup při tvorbě komparativu závisí na délce přídavného jména. Pokud jde o jednoslabičná nebo některá dvouslabičná přídavná jména, používá se přípona -er. Například:

• big → bigger = velký → větší
• quick → quicker = rychlý → rychlejší

Můžeme se setkat s případy, kdy přídavné jméno končí na -y. V tom případě se před přidáním přípony -y změní na -i. Například:

• lazy → lazier = líny → línější
• crazy → crazier = šílený → šílenější

Delší přídavná jména, tedy některá dvouslabičná a všechna víceslabičná, se stupňují pomocí slova more (více), které se dá před stupňované přídavné jméno.

• dangerous → more dangerous = nebezpečný → více nebezpečný
• terrible → more terrible = strašlivý → strašlivější

Již bylo zmíněno, že dvouslabičná přídavná jména mohou spadat do obou kategorií. Není pravidlo, na základě kterého by se dalo určit, do které, je třeba vycházet ze zkušenosti. Použití slova more však nikdy chybou nebude.

Existují přídavná jména, která mají nepravidelné stupňování. Je nutné se jejich formy komparativu a superlativu naučit. Nejznámější jsou:

Superlativ je třetí stupeň přídavného jména a používá se na popsání něčeho, co je nej.

Postup při tvorbě superlativu závisí na délce přídavného jména. Pokud jde o jednoslabičná nebo některá dvouslabičná přídavná jména, používá se přípona -est. Například:

• big → biggest = velký → největší
• quick → quickest = rychlý → nejrychlejší

Můžeme se setkat s případy, kdy přídavné jméno končí na -y. V tom případě se před přidáním přípony -y změní na -i. Například:

• lazy → laziest = líný → nejlínější
• crazy → craziest = šílený → nejšílenější

Delší přídavná jména, tedy některá dvouslabičná a všechna víceslabičná, se stupňují pomocí slova most (nejvíce), které se dává před stupňované přídavné jméno.

• dangerous → most dangerous = nebezpečný → nejnebezpečnější
• terrible → most terrible = strašlivý → nejstrašlivější

Již bylo zmíněno, že dvouslabičná přídavná jména mohou spadat do obou kategorií. Není pravidlo, na základě kterého by se dalo určit, do které, je třeba vycházet ze zkušenosti. Použití slova most však nikdy chybou nebude.

Existují přídavná jména, která mají nepravidelné stupňování. Je nutné se jejich formy komparativu a superlativu naučit. Nejznámější jsou:

Přídavná jména mají v angličtině tři stupně, které odpovídají způsobu stupňování v češtině:

1. základní tvar
2. komparativ – pro porovnávání
3. superlativ – popisující nej-

Přehledy informací k tvorbě komparativu a superlativu naleznete na jejich příslušných stránkách.

Rozdíl mezi komparativem a superlativem odpovídá tomu v češtině a pro použití správného tvaru je nutno se rozhodnout na základě významu. Příklady:

Pokud se ve větě nachází pouze jedno přídavné jméno, lze jeho správnou pozici určit snadno.

Přídavné jméno a sloveso

Pokud se přídavné jméno váže na sloveso, bude se ve větě nacházet hned za ním:

• The soup is tasty.
• I am happy, thank you.

Jak je zjevné z příkladů, nejčastěji se tak děje právě ve vazbě se slovesem to be.

Přídavné jméno a podstatné jméno

Pokud se přídavné jméno váže na podstatné jméno, bude se ve větě nacházet hned před ním:

• I am eating the tasty soup.
• I am a happy person.

Řady přídavných jmen

Pokud se ve větě nachází více přídavných jmen, jejich pořadí určuje následující pravidlo:

názor → velikost → stáří → tvar → barva → původ → materiál → použití → podstatné jméno

V tabulce si ukážeme příklady jednotlivých kategorií:

Ať už je přídavných jmen odkazujících na jedno podstatné jméno jakékoliv množství, budou seřazeny vždy podle pozice kategorie, pod kterou spadají:

• Do you see that ugly, dark, storm cloud?
• I just bought a huge, brand new, black, German car.

Rozhodovat o správném pořadí v běžné plynulé komunikaci se může zdát komplikované, jak je to ale v případě mnoha aspektů angličtiny, i zde je to jenom otázka cviku a zvyku. Rodilý mluvčí a pokročilý uživatelé angličtiny používají správné pořadí přídavných jmen natolik podvědomě, že by mohli jednotlivé kategorie jenom stěží určit nebo seřadit z hlavy.

Komparativ je druhý stupeň příslovce, který se používá, když chceme porovnávat.

Většina z anglických příslovec končí příponou -ly (lze je tedy i snadno rozeznat). V takovém případě se stupňují použitím slova more, které se dá před stupňované příslovce:

• politely → more politely = slušně → slušněji
• frequently → more frequently = často → častěji

Příslovce, která mají stejný tvar jako přídavná jména, se stupňují pomocí přípony -er:

• fast → faster = rychle → rychleji
• late → later = pozdě → později

Tak například dochází k tomu, že k příslovci early se přidává přípona -er i když zdánlivě končí na -ly. V případě tvorby komparativu tohoto příslovce je nutné taktéž myslet na to, že -y se před příponou změkčuje:

• early → earlier = dřív → dřívěji

Existují příslovce, která mají nepravidelné stupňování. Je nutné se jejich formy komparativu a superlativu naučit. Nejznámější jsou:

Farther se používá na vyjádření fyzické vzdálenosti, kdežto further na vyjádření symbolické vzdálenosti.

Superlativ je třetí stupeň příslovce, který se používá, když chceme vyjádřit, co je nej.

Většina z nich končí příponou -ly (lze je tedy i snadno rozeznat). V takovém případě se stupňují použitím slova most (nejvíce), které se dá před stupňované příslovce:

• politely → most politely = slušně → nejslušněji
• frequently → most frequently = často → nejčastěji

Příslovce, která mají stejný tvar jako přídavná jména, se stupňují pomocí přípony -est:

• fast → fastest = rychle → nejrychleji
• late → latest = pozdně → nejpozději

Tak například dochází k tomu, že k příslovci early se přidává přípona -est, i když zdánlivě končí na -ly. V případě tvorby komparativu a superlativu tohoto příslovce je nutné taktéž myslet na to, že -y se před příponou změkčuje:

• early → earliest = dřív → nejdříve

Existují příslovce, která mají nepravidelné stupňování. Je nutné se jejich formy komparativu a superlativu naučit. Nejznámější jsou:

Farthest se používá na vyjádření fyzické vzdálenosti, kdežto furthest na vyjádření symbolické vzdálenosti.

Podobně jako přídavná jména, i příslovce mají v angličtině tři stupně:

1. základní tvar
2. komparativ– pro porovnávání
3. superlativ – popisující nej-

Přehledy informací k tvorbě komparativu a superlativu naleznete na jejich příslušných stránkách.

Rozdíl mezi komparativem a superlativem odpovídá tomu v češtině a pro použití správného tvaru je nutno se rozhodnout na základě významu. Příklady:

• Claudia studied the hardest of all the students.

Zde se nesmí použít komparativ, protože vazba of all the students (ze všech studentů) naznačuje, že neporovnáváme, ale určujeme toho nejlepšího.

• She made it sound worse than it actually was.

Zde porovnáváme mezi tím, jak to znělo a jaké to ve skutečnosti bylo. Logicky tedy použijeme komparativ.

Příslovce se ve větách objevují v zásadě na třech pozicích: na začátku, uprostřed věty a na konci věty.

Některá příslovce mohou zastávat více pozic, jiná jsou vázaná na konkrétní pozici. V zásadě platí, že příslovce nemůže být nikdy umístěno mezi předmět a přísudek. Konkrétní pozice se často odvíjí od typu příslovce:

Příslovce způsobu

Příslovce způsobu se objevují uprostřed a na konci věty. Při příslovcích končících na -ly záleží, zdali chceme zdůraznit způsob, pokud ano, uvedeme příslovce na konci věty:

• He ate lunch hungrily.
• We left the house quickly.

Můžeme je ale umístit i uprostřed věty:

• He hungrily ate lunch.
• We quickly left the house.

Příslovce způsobu, která se nekončí na -ly, se uvádějí vždy na konci věty:

• They went to bed late.
• I am doing well.

Důležité je si uvědomit, že pozice příslovce ve větě může někdy změnit význam příslovce:

• The child behaved badly.
• They badly need help.

Příslovce místa

Ve většině případů následují příslovce místa přímo za slovesem, tedy uprostřed nebo na konci věty:

• They are standing outside.
• Go upstairs please.

Na začátku věty se příslovce místa objevují pokud klademe důraz na konkrétní místo:

• Outside it’s raining cats and dogs.
• In the city there is a lot of traffic.

Příslovce času a četnosti

Pokud se jedná o příslovce času určující konkrétní čas, nejčastěji se umisťují na konec věty:

• I went shopping on Tuesday.
• There was a fire yesterday.

Je ale možné umístit je i na začátek věty, i když větná konstrukce už nebude tak přirozená:

• On Tuesday, I went shopping.
• Yesterday, there was a fire.

Na začátek věty nelze umístit jednoslovná příslovce četnosti:

• We go shopping daily.
• The magazine comes monthly.

Příslovce, která neurčují konkrétní čas mohou mít různé pozice ve větě:

• Soon we will be there.
• We will soon be there.

Výjimkou jsou příslovce always a never, která zastávají pozici uprostřed věty:

• She is always late for work.
• That has never happened.

Jiná příslovce

Příslovce, která zdůrazňují určitou skutečnost (např. too, very, rather, hardly) se většinou umisťují přímo před slovo, na které odkazují:

• We were very shocked to hear the news.
• My mum is too strict with me.

Příslovce jako například furthermore, nevertheless, anyway uvádějí následující větu, nejčastěji se tedy nachází na začátku:

• Furthermore, there is no proof of that.
• Honestly, I did not want to work here.

Příslovce vyjadřující pravděpodobnost (např. certainly, probably) se umísťují doprostřed věty:

• I am certainly going to come to your party.
• They will probably miss the train.

Výjimkou jsou příslovce perhaps a maybe, která se umisťují spíše na začátek věty:

• Maybe it will rain today.
• Perhaps I will win a lottery.

Pokud se ve větě nachází víc než jedno příslovce, následují po sobě v pořadí způsob, místo a čas:

• The sun was shining strongly on the beach yesterday.
• He called me repeatedly this morning.

Dbejte prosím na to, že výše uvedená pravidla jsou častokrát pouze doporučení. Naneštěstí platí, podobně jako v mnoha jiných případech v rámci angličtiny, že pro určení správné pozice je třeba vycházet z předcházejících zkušeností a správný slovosled jednoduše odhadnout.

Rozlišovat mezi too a enough není vůbec žádný problém, protože mají jiný význam. Too znamená příliš (nadmíru) a enough znamená dost.

Zamyslete se nad rozdílem ve významu následujících vět:

• I hope the room isn’t too warm.
• The room wasn't warm enough so I turned the heating on.

V obou případech by se dalo použít i druhé slovo, ale význam vět by postrádal logiku. Není důvod doufat, že pokoj z první věty by nebyl dost teplý. Rovněž u druhého příkladu by se nezapínalo topení, aby byl pokoj příliš teplý.

K určení toho, které slovo použít, nám kromě samotného významu věty, pomáhá skutečnost, že too (ve významu příliš) se vždy používá před slovem, kterého se to týká, a enough může být i za ním.

Too se také váže se slovy many a much. Too many se používá s počitatelnými a too much s nepočitatelnými podstatnými jmény:

• There are too many apples on the table.
• She put too much salt on the food.