Sentences

Pokročilým aspektem anglické mluvnice jsou podmínkové věty. Díky ním můžeme vyjadřovat možné situace a podmínky pro jejich uskutečnění.

První kondicionál (first conditional) popisuje situace, které nastanou v budoucnosti, pokud se splní určitá podmínka. Více o jeho tvorbě naleznete zde.

Druhý kondicionál (second conditional) popisuje nepravděpodobné situace, u kterých není velká šance, že by v budoucnosti nastaly, nebo přímo takové, které jsou nemožné. Více informací naleznete zde.

Třetí kondicionál (third conditional) popisuje imaginární situace, které by se bývaly staly, kdyby byla splněna určitá podmínka, která ale splněna nebyla. Popis tvorby a používání naleznete zde.

Na stránce Wish, unless, if only, if not posléze naleznete cvičení, která přibližují použití těchto výrazů v podmínkových větách.

Zero conditional

Nultý kondicionál využíváme, když vyjadřujeme obecné pravdy a fakta. Tvoříme ho pomocí přítomného času prostého ve vedlejší větě (činnosti) a přítomného času prostého v hlavní větě (následku). Např.:

• If you put your fingers in the fire, you burn them.

V případě nultého kondicionálu se může if nahradit i za when:

• When you don’t water your plants, they die.

First conditional

První kondicionál je druh podmínkové věty. Používáme ho na vyjádření věcí, které se stanou v budoucnosti, pokud se splní jejich předpoklad. Tvoříme ho pomocí přítomného času prostého ve vedlejší větě (předpokladu) a budoucího času prostého v hlavní větě (která vyjadřuje co se stane). Např.:

• If I have time, we will go out.
• If I see him, I will tell him.

Vedlejší podmínková věta nemusí vždy stát jako první. Nejčastěji se začíná spojkou if, ve větě je tedy lehce identifikovatelná:

• Kuba will have a party on Friday if his parents go away.
• He will go to the university if he does well in his exams.

Druhý kondicionál

Druhý kondicionál je druh podmínkové věty. Používáme ho na vyjádření věcí, u kterých je nepravděpodobné, že by se staly v budoucnosti. Tvoříme ho pomocí minulého času prostého ve vedlejší větě (předpokladu) a modálním slovesem would, za kterým následuje infinitiv v hlavní větě (která vyjadřuje, co se pravděpodobně nestane). Např.:

• If I won a lot of money, I would buy a car.
• I would go with you if I felt better.

Kdežto první příklad vyjadřuje vysoce nepravděpodobnou záležitost, druhý vyjadřuje předpoklad, na základě stávajících skutečností, že osobě se nebude dařit lépe.

Druhý kondicionál se také používá na vyjádření věcí, které jsou nemožné:

• If I were you, I would help them.

Není možné doslova být někým jiným, musíme tedy použít druhý kondicionál. Výše uvedená věta je také příkladem použití were místo was. Were může nahradit was v druhém kondicionálu, pokud se usilujeme o formální vyjadřování. Dalším příkladem je:

• If she were taller a bit, she would be taller than me.

Třetí kondicionál

Třetí kondicionál používáme na přemýšlení nad tím, co by se bývalo mohlo stát, kdyby byla splněna určitá podmínka (která ale splněna reálně nebyla). Tvoříme ho pomocí předminulého času ve vedlejší větě (nenaplněné podmínce) a modálním slovesem would have, za kterým následuje příčestí minulé v hlavní větě (která vyjadřuje, co by se bývalo mohlo stát). Např.:

• He would have been on time, if he had left the house earlier.
• She would have become a teacher, if she had gone to university.

V obou případech jde o neexistující stav. Ona není učitelka a on nepřišel včas, protože nebyly naplněny podmínky z vedlejší věty.

Výrazy wish, unless, if only a if not lze mnohdy nalézt v podmínkových větách, buďto samostatně, nebo uvádějící podmínku.

Wish a if only

Wish se používá na vyjádření něčeho, co chceme, za stejných podmínek jako v případě druhého a třetího kondicionálu. Např.:

• I wish I were taller. (nemožná nebo nepravděpodobná situace → druhý kondicionál)
• She wishes you had told her, so she didn’t have to go. (podmínka, která nebyla v minulosti splněna → třetí kondicionál)

Wish můžeme přímo nahrazovat i vazbou if only s významem kéž by.

Setkat se můžeme i s wish nebo if only následovanými slovesem would. To se využívá v případech, kdy si chceme povzdechnout nad nějakou nepříjemnou nebo otravnou situací:

• I wish they would leave us alone.
• If only you would stay quiet.

Unless a if not

S výrazy unless a if not se můžete setkat v případech, kdy uvádějí podmínku, tedy ve větách s prvním kondicionálem. Podívejte se na jejich využití ve stejném kontextu:

• Unless he gets to the hospital quickly, he will die.
• He will die, if he does not get to the hospital quickly.

Trpný rod (passive voice) se v angličtině využívá mnohem častěji než v češtině. Podmět je v něm pouze zasažen dějem, aktivně ho nevykonává.

Tvorba trpného rodu

Tento rod lze vytvořit použitím pomocného slovesa to be v příslušném tvaru a příčestí minulého plnovýznamového slovesa. Např:

• The awards are given out annually.
• It is understood that the Earth is round.

Stejný postup se používá i v případě jakéhokoliv jiného času, jenom nesmíme zapomenout respektovat i pravidla pro tvorbu daného času. Např.:

V prvním případě se pomocné sloveso to be změnilo podle pravidel past simple na was a ve druhém podle pravidel pro tvorbu future simple na will be.

Otázky a zápory

V případě, že potřebujeme vytvořit otázku nebo zápor, budeme postupovat stejně, jako když se pomocná slovesa nacházejí ve větách v činném rodu. Tedy pomocné sloveso na sebe přebere všechny gramatické funkce a příčestí minulé zůstane v nezměněném tvaru. Např.:

• Are the apples being picked?
• The product isn’t sold internationally.

I když se primárně trpný rod používá na to, abychom upozadili toho, kdo činnost vykonává, resp. zdůraznili cíl činnosti, občas přeci jen potřebujeme vyjádřit činitele děje. To lze v trpném rodu jednoduše, přirazením slova by a činitele za plnovýznamové sloveso:

• The car is being bought by my sister.
• The awards are given out annually by the committee.

Pracovní list

Kromě níže uvedených interaktivních cvičení je k dispozici také pracovní list + řešení.

Pro rozlišení rodu, který má být ve větě použitý si stačí uvědomit, zdali je podmět věty vykonavatelem děje nebo ne:

Active voice

Rod činný (active voice) je běžný rod, při kterém, tak jako v češtině, je podmět vykonavatelem děje. Tedy:

• I am washing the car.
• The children are eating cakes.

Passive voice

V trpném rodu (passive voice) je naopak podmět pouze zasažen dějem. Tedy:

• The car is being washed.
• The cakes are being eaten.

Více o tvorbě a použití trpného rodu naleznete zde.