Použití prostého času přítomného
Přítomný čas prostý používáme, když mluvíme o obecných faktech, která jsou vždy pravdivá, nebo jsou pravdivá a stálá pro dané delší období:
Ten times ten makes one hundred.
I live in Olomouc.
Dále používáme přítomný čas prostý, když mluvíme o pravidelných, obvyklých událostech. Často používáme časová určení always, often, usually, sometimes, never a další příslovce vyjadřující frekvenci pro pravidelné děje.
She never works on Sunday.
Přítomný čas prostý používáme také např. při dávání instrukcí, popisování cesty, pokud popisujeme zvyky nebo když mluvíme o již daném rozvrhu.
Tvoření prostého času přítomného
Tvar slovesa v přítomném čase prostém je stejný jako tvar infinitivu:
I live in London.
They sleep in the bed.
Jediná změna nastává ve 3. osobě jednotného čísla, kdy k němu přidáme ještě koncovku ‑s (případně ‑es).
She works in our office.
He likes you.
Koncovka ‑es se přidává z důvodu lepší výslovnosti za slova, která končí sykavkou (‑s, ‑z, ‑sh, ‑ch, ‑x).
wash → washes
catch → catches
Pokud sloveso končí souhláskou, za kterou následuje samohláska y, y se mění na i a následuje ‑es.
carry → carries
vary → varies
Co se týče často používaných sloves, existují tři výjimky, které nespadají pod výše uvedená pravidla, a to slovesa: to be, to do, to go.
Tvary slovesa to be jsou blíže popsány v samostatném článku.
Slovesa to do a to go podléhají stejným pravidlům, jako ta končící sykavkou uvedená výše. Ve všech osobách, kromě 3. osoby jednotného čísla, se používají v infinitivu. Ve 3. osobě jednotného čísla pak následuje koncovka ‑es:
She always does the dishes.
He goes there often.