Articles and quantity

Angličtina rozeznává dva druhy členů: určitý a neurčitý člen.

Neurčitý člen (indefinite article) má tvary a a an. Více informací o výběru správného tvaru a použití neurčitého členu naleznete zde.

Určitý člen (definite article) v angličtině je stejný ve všech případech: the. Jeho použití je taktéž blíže popsáno na samostatné stránce.

Nulový člen (zero article) pojmenovává případy, kdy se žádný člen nepoužije. Tyto výjimky naleznete zde.

Použití neurčitého členu je velmi jednoduché a týká se následujících případů:

• Pokud něco zmiňujeme prvně a není tedy jasné, o čem přesně mluvíme:

  • There is a car outside.

• Pokud mluvíme o jednom zástupci nějaké větší skupiny:

  • I am a student in Prague.

Neurčitý člen používáme pouze v jednotném čísle a s počitatelnými podstatnými jmény!

Neurčitý člen má v angličtině dvě formy: a a an. A se používá, pokud podstatné jméno začíná výslovnostně na souhlásku. Typicky tedy například:

• a potato
• a car

Ale také v těchto případech, kdy výslovnost začíná na j:

• a uniform
• a year

An se používá, pokud podstatné jméno začíná výslovnostně na samohlásku. Např.:

• an apple
• an owl

Ale také v těchto případech, kdy se psané h nevyslovuje:

• an hour
• an honor

Porovnejte tedy rozdíl ve výslovnosti mezi následujícími slovy:

• a European city
• an English city

Určitý člen je v angličtině pouze jeden, a to slovo the. Používá se, když mluvíme o něčem, co už bylo zmíněno, nebo pokud chceme identifikovat konkrétní věc. Taktéž se používá, pokud mluvíme o lidech a věcech, které existují pouze jednou, při označování dekád, nebo při třetím stupni přídavných jmen:

• I was very busy the last two days.
• That’s the man I saw.
• He is the president of Hungary.
• That was popular in the 1970s.
• He is the best man for the job.

Určitý člen the se nepoužívá:

• Se jmény zemí. Výjimkou jsou ta, která mají název v množném čísle (Netherlands) nebo mají v názvu slova jako kingdom, republic, states atd..
• Se jmény lidí, obchodů, většiny měst, hor, ostrovů a jezer (pokud ale jde o pohoří, souostroví a skupiny jezer, určitý člen se už používá).
• S léty.
• S nepočitatelnými podstatnými jmény.
• S jazyky.

Problematické bývají následující případy:

• The mayor was sent to prison.
• My husband got home early from work.
• I'm going to go to bed now.
• She's going to travel by bus.

I když je pravděpodobně známé, na kterou věznici, práci a postel věta odkazuje, určitý člen se nepoužívá, protože jde o abstraktní stavy. “Go to prison” značí, že někdo si odsedí trest, “from work” že se vrací po hodinách pracovní činnosti, “go to bed” znamená, že jde spát. Pokud jde o dopravní prostředky, primárně taktéž nepoužíváme žádný člen. Ve všech případech by se určité členy používaly jenom ve specifických případech, kdy by správné porozumění věty záviselo od vymezení konkrétních míst a objektů.

Více o případech, při kterých se nepoužívá žádný člen se dočtete zde.

Jsou případy, kdy se v angličtině před slovem použije člen nulový. Slovo tedy bude bez členu. Tohle se stává pokud jde:

• o vlastní podstatná jména

  • We moved to Tokyo.
  • I live near Baker Street.

• o názvy částí dní, jednotlivých dní, měsíců a ročních období

  • We got home after midnight.
  • We usually meet on Monday.

• o názvy sportů, vědních disciplin, jazyků

  • Why is math your favourite subject?
  • How often do you play tennis?

• o vazby s předložkami at, by, in, to

  • They took her to hospital.
  • I was at university.

• o pojmenování věcí ve všeobecnosti (zde je důležité rozlišit, zdali mluvíme o jednom neurčitém zástupci skupiny, nebo o věci obecně)

  • Tigers can be dangerous.
  • I eat rice every day.

Pomocí slovíček few, less, little, much a many vyjadřujeme množství. To, které z nich použijeme, se odvíjí od toho, či odkazuje k počitatelnému nebo nepočitatelnému podstatnému jménu.

Few a little

Obě slovíčka znamenají málo. K nepočitatelným podstatným jménům se váže little:

• There is a little juice left.
• She has little hope it will go well.

K počitatelným naopak few:

• There are a few mistakes.
• I have few questions.

Pozor! Pokud se před slovíčkem nachází neurčitý člen a, výraz znamená trochu. Pokud slovíčko použijeme bez členu (few, little) znamená to skoro nic/skoro žádné. Porovnejte:

• Their band has a few listeners.
• Their band has few listeners.

V prvním případě má kapela pár poslucháčů a myslíme to v dobrém, v druhé větě ale dáváme najevo, že mnoho lidí o kapelu nejeví zájem.

Much a many

Obě slovíčka mají význam mnoho. Stejně jako v předchozím případě jde o to, zda jsou podstatná jména, ke kterým odkazujeme, počitatelná nebo nepočitatelná.

Much se váže k nepočitatelným podstatným jménům:

• This brings me much happiness.
• There is much water there.

Many se váže k počítatelným podstatným jménům:

• Many people came to the concert.
• She has many apples.

To, která podstatná jména jsou počitatelná a která nepočitatelná se dá většinou logicky odvodit. Nepočitatelná podstatná jména jsou taková, která:

• vyjadřují celky jako je water, flour, sand atd., které se jenom stěží dělí na menší části,
• označují abstraktní koncepty, jako například information, courage,
• se v češtině dají považovat za počitatelná, ale v angličtině tomu tak není, např.: bread, butter, beer.

Pro nepočitatelná podstatná jména platí následující:

• nemají člen,
• namísto many, few, fewer která se užívají k označení množství počitatelných podstatných jmen, nepočitatelná podstatná jména se pojí s much (velmi), little (trochu) a less (méně),
• pojí se s nimi také little nebo a little of, které nelze použít s počitatelnými.

Samozřejmě musí být způsob, jak vyjádřit počty nepočitatelných podstatných jmen. V takovém případě existují vazby k tomu určené. Zde je pár nejčastějších příkladů:

V češtině jsou slova jako čokoláda jednoduše počitatelná. Fakt, že tedy nemůžeme v angličtině použít two chocolates, se může zdát nepřirozený. Jelikož je toto slovo v angličtině nepočitatelné, musí se na vyjádření množného čísla využít vazba two bars of chocolate.

Problematické jsou také právě nepočitatelná slova opisující abstraktní pojmy, které se nám můžou zdát jako počitatelné. Např.:

• Have you got homework?

I když si dokážeme představit jednotlivé domácí úkoly, jde o výraz poukazující na celek, tedy všechny úkoly přidělené na doma. Ve větě se proto před slovem homework nesmí použít neurčitý člen.