Articles and quantity

V angličtině často stojí před podstatným jménem člen (article), který pomáhá určit, zda mluvíme o věci obecně, nebo o konkrétní věci, kterou už posluchač zná. Správné používání anglických členů patří mezi časté obtíže českých mluvčích, protože čeština žádné členy nemá. Angličtina rozlišuje dva základní druhy členů a navíc existují situace, kdy se žádný člen nepoužívá.

• Indefinite article – Neurčitý člen používáme, když mluvíme o nějaké věci poprvé nebo zmiňujeme jeden prvek z mnoha (a student = nějaký student). Neurčitý člen má tvary a a an.
• Definite article – Určitý člen používáme, když mluvíme o věci, kterou už posluchač zná, nebo je jednoznačně určena (the student = konkrétní student, the book on the table). Má stejný tvar ve všech případech: the.
• Zero article – V některých případech se žádný člen nepoužívá, například u obecných pojmů, názvů jazyků či jmen kontinentů (I like music, Europe is beautiful). Této situaci říkáme nulový člen.

Použití neurčitého členu je velmi jednoduché a týká se následujících případů:

• Pokud něco zmiňujeme prvně a není tedy jasné, o čem přesně mluvíme:

  There is a car outside.

• Pokud mluvíme o jednom zástupci nějaké větší skupiny:

  I am a student in Prague.

Neurčitý člen používáme pouze v jednotném čísle a s počitatelnými podstatnými jmény!

Neurčitý člen má v angličtině dvě formy: a a an. A se používá, pokud podstatné jméno začíná výslovnostně na souhlásku. Typicky tedy například:

a potato

a car

Ale také v těchto případech, kdy výslovnost začíná na j:

a uniform

a year

An se používá, pokud podstatné jméno začíná výslovnostně na samohlásku. Např.:

an apple

an owl

Ale také v těchto případech, kdy se psané h nevyslovuje:

an hour

an honor

Porovnejte tedy rozdíl ve výslovnosti mezi následujícími slovy:

a European city

an English city

Určitý člen je v angličtině pouze jeden, a to slovo the. Používá se, když mluvíme o něčem, co už bylo zmíněno, nebo pokud chceme identifikovat konkrétní věc. Taktéž se používá, pokud mluvíme o lidech a věcech, které existují pouze jednou, při označování dekád, nebo při třetím stupni přídavných jmen:

I was very busy the last two days.

That’s the man I saw.

He is the president of Hungary.

That was popular in the 1970s.

He is the best man for the job.

Určitý člen the se nepoužívá:

• Se jmény zemí. Výjimkou jsou ta, která mají název v množném čísle (Netherlands) nebo mají v názvu slova jako kingdom, republic, states atd..
• Se jmény lidí, obchodů, většiny měst, hor, ostrovů a jezer (pokud ale jde o pohoří, souostroví a skupiny jezer, určitý člen se už používá).
• S léty.
• S nepočitatelnými podstatnými jmény.
• S jazyky.

Problematické bývají následující případy:

The mayor was sent to prison.

My husband got home early from work.

I’m going to go to bed now.

She’s going to travel by bus.

I když je pravděpodobně známé, na kterou věznici, práci a postel věta odkazuje, určitý člen se nepoužívá, protože jde o abstraktní stavy. “Go to prison” značí, že někdo si odsedí trest, “from work” že se vrací po hodinách pracovní činnosti, “go to bed” znamená, že jde spát. Pokud jde o dopravní prostředky, primárně taktéž nepoužíváme žádný člen. Ve všech případech by se určité členy používaly jenom ve specifických případech, kdy by správné porozumění věty záviselo od vymezení konkrétních míst a objektů.

Více o případech, při kterých se nepoužívá žádný člen se dočtete zde.

Jsou případy, kdy se v angličtině před slovem použije člen nulový. Slovo tedy bude bez členu. Tohle nastává v následujících případech.

Vlastní podstatná jména:

We moved to Tokyo.

I live near Baker Street.

Názvy částí dní, jednotlivých dní, měsíců a ročních období:

We got home after midnight.

We usually meet on Monday.

Názvy sportů, vědních disciplin, jazyků:

Why is math your favourite subject?

How often do you play tennis?

Vazby s předložkami at, by, in, to:

They took her to hospital.

I was at university.

Pojmenování věcí ve všeobecnosti (zde je důležité rozlišit, zdali mluvíme o jednom neurčitém zástupci skupiny, nebo o věci obecně):

Tigers can be dangerous.

I eat rice every day.

Pomocí slovíček few, less, little, much a many vyjadřujeme množství. To, které z nich použijeme, se odvíjí od toho, či odkazuje k počitatelnému nebo nepočitatelnému podstatnému jménu.

Few a little

Obě slovíčka znamenají málo. K nepočitatelným podstatným jménům se váže little:

There is a little juice left.

She has little hope it will go well.

K počitatelným naopak few:

There are a few mistakes.

I have few questions.

Pozor! Pokud se před slovíčkem nachází neurčitý člen a, výraz znamená trochu. Pokud slovíčko použijeme bez členu (few, little) znamená to skoro nic/skoro žádné. Porovnejte:

Their band has a few listeners.

Their band has few listeners.

V prvním případě má kapela pár posluchačů a myslíme to v dobrém, v druhé větě ale dáváme najevo, že mnoho lidí o kapelu nejeví zájem.

Much a many

Obě slovíčka mají význam mnoho. Stejně jako v předchozím případě jde o to, zda jsou podstatná jména, ke kterým odkazujeme, počitatelná nebo nepočitatelná.

Much se váže k nepočitatelným podstatným jménům:

This brings me much happiness.

There is much water there.

Many se váže k počitatelným podstatným jménům:

Many people came to the concert.

She has many apples.

To, která podstatná jména jsou počitatelná a která nepočitatelná se dá většinou logicky odvodit. Nepočitatelná podstatná jména jsou taková, která:

• vyjadřují celky jako je water, flour, sand atd., které se jenom stěží dělí na menší části,
• označují abstraktní koncepty, jako například information, courage,
• se v češtině dají považovat za počitatelná, ale v angličtině tomu tak není, např.: bread, butter, beer.

Pro nepočitatelná podstatná jména platí následující:

• nemají člen,
• namísto many, few, fewer která se užívají k označení množství počitatelných podstatných jmen, nepočitatelná podstatná jména se pojí s much (velmi), little (trochu) a less (méně),
• pojí se s nimi také little nebo a little of, které nelze použít s počitatelnými.

V češtině jsou slova jako čokoláda jednoduše počitatelná. Fakt, že tedy nemůžeme v angličtině použít two chocolates, se může zdát nepřirozený. Samozřejmě musí být způsob, jak vyjádřit počty nepočitatelných podstatných jmen. V takovém případě existují vazby k tomu určené. Například pro čokoládu můžeme použít vazbu two bars of chocolate.

Problematické jsou také právě nepočitatelná slova opisující abstraktní pojmy, které se nám mohou zdát jako počitatelné. Např.:

Have you got homework?

I když si dokážeme představit jednotlivé domácí úkoly, jde o výraz poukazující na celek, tedy všechny úkoly přidělené na doma. Ve větě se proto před slovem homework nesmí použít neurčitý člen.