Past simple

Zápor v minulém čase prostém tvoříme použitím pomocného slovesa did (tedy minulého času slovesa do). K němu přidáme částici not, která značí, že jde o zápor. Pomocné sloveso na sebe převezme všechny gramatické funkce. Jelikož pomocné sloveso indikuje i minulý čas, plnovýznamové sloveso, které za ním následuje, bude už v přítomném čase. Tvar did se používá pro všechny osoby a čísla:

They did not go to a party.

She did not do that.

U záporu můžeme také často narazit na zkrácenou formu didn’t. Její použití je zcela běžné a je zaměnitelná s delšími formami (které jsou preferovány ve formální komunikaci).

Výjimka opět nastává u slovesa to be, které při tvorbě záporů pomocné sloveso do nepotřebuje. Jenom se přidá částice not za vhodnou formu slovesa to be:

I was not too loud.

You weren’t happy.

Past continuous

V minulém čase průběhovém zápor tvoříme použitím negativní částice not, kterou umístíme za tvar slovesa to be:

They were not eating.

She was not leaving.

Opět je u záporných tvarů možné vytvořit zkrácenou formu záporu, tedy wasn’t a weren’t.