Předpřítomný čas prostý používáme, když mluvíme o událostech, které se odehrály v minulosti, ale mají nějakou souvislost s přítomností (pokud například mluvíme o tom zdali a kolikrát jsme něco udělali). Rozdíl mezi předpřítomným časem prostým a průběhovým spočívá primárně v tom, zdali je daná činnost dokončena nebo ne. Například:

• I have read the book she lent me. I liked it.
• I have been reading the book she lent me. I’ve got another 30 pages to read.

V první větě je použitý předpřítomný čas prostý, protože kniha už byla přečtena. Druhá věta v druhém příkladě naznačuje, že činnost není dokončena: zbývá ještě dočíst třicet stran. Použije se tedy předpřítomný čas průběhový.

Zdůraznění průběhu aktivity

Předpřítomný čas průběhový se také používá k zdůraznění průběhu aktivity. Proto je v následující větě průběhová forma navzdory tomu, že telefonáty už byly ukončeny:

• I have been trying to call you all morning!
• Your mother has been worrying**!*

Dočasné činnosti a stavy

Další případ, kdy se můžeme setkat s průběhovou formou předpřítomného času, je, pokud mluvíme o dočasných činnostech a stavech. Ku příkladu:

• I usually work in Brno but I have been working in Zlín for the last 3 weeks.
• I have been taking a detour to work while the construction continues.

Stavová slovesa

Naopak, v případě sloves vyjadřujících smyslové vnímání nebo emoce a mentální procesy se používá předpřítomný čas prostý. Ve své průběhové formě lze tato slovesa nalézt pouze v neformální angličtině:

• I have heard about this job from my girlfriend.
• They have loved your place.