Must, have to a can jsou modální slovesa vyjadřující míru povinnosti něco dělat.

Kladné věty

Kromě běžných použití, kdy can znamená něco umět, dokázat, nebo dobrovolně udělat, se využívá také, když se dává svolení. Např:

• Mary can sleep here. – Mary tu může spát.
• You can borrow my phone. – Můžeš si půjčit můj mobil.

Můžeme se setkat i s variantou could. Ta se používá buďto v minulém čase nebo jako formálnější verze can.

Komplikovanější je až rozeznávat, kdy použít must a have to, jelikož obě vyjádřují povinnost.

Sloveso have to vyjadřuje, že něco musíme dělat, protože to máme přikázané:

• The criminal has to go to prison. – Zločinec musí jít do vězení.
• Mum said I have to wash the dishes. – Máma řekla, že musím umýt nádobí.

Naopak must vyjadřuje něco, co musíme udělat, protože máme sami takovou potřebu, nebo pokud my něco přikazujeme ostatním:

• You must come to work on time. – Musíš chodit do práce včas.
• There is no bread. I must go to the store. – Není chleba. Musím jít do obchodu.

Záporné věty

Význam modálních sloves se v záporných větách mění.

Can’t nebo cannot značí, že je něco proti pravidlům, které jsme nevytvořili:

• We can’t leave the school early. – Nemůžeme odejít ze školy dřív.
• I can’t give discounts. – Nemůžu dávat slevy.

Mustn’t značí zákaz, který jsme vytvořili my a must not se nejčastěji objevuje na oficiálních zákazech a tabulích s nimi:

• Visitors must not feed the ducks. – Návštěvnící nesmí krmit kachny.
• You mustn’t stay up late! – Nesmíš zůstávat dlouho vzhůru!

Don’t have to (v příslušném tvaru) používáme na vyjádření věcí, které nemusíme dělat:

• I don’t have to go to school today. – Dnes nemusím jít do školy.
• Tom doesn’t have to walk, he has a car. – Tom nemusí jít pěšky, má auto.